jaroslav malík

Čtrnáct zastavení

Fotografie je obraz světa. A svět je všechno kolem nás a v nás. Všechno co bylo, je a bude. Mrtvé i živé. Všechno, co jsme vymysleli, zapomněli, či teprve vymyslíme a zapomeneme. Svět je třeba děravá ponožka. Nevím proč a snad se mi to jenom zdá, ale všude vidím fotografii portrétní. Je libo deset deka portrétu? Je toho jedenáct, můžu nechat? Je čerstvý, budete spokojen. Na světě je 7 miliard lidí. Kdo se má na ně furt dívat! Musím si tedy občas vyfotit něco, co se na mě ze zdí galerií „netváří“. Mám totiž portrét rád a nechci se ho přežrat. Dívám se na svět, jako by tam ti lidé nebyli. Je to někdy bezva pohled. A protože jezdím na kole a musím dávat pozor na děravou silnici, tak na ní a kolem ní / té děravé silnice/ potkávám a spatřuji věci, které jsou z auta neviditelné a pro chodce „nevhodné k dívání“. Občas zastavím a fotím. Kdysi mi jeden hodný kněz ze Zlatých Hor daroval čtrnáct starých opotřebovaných a nefunkčních obrazových rámů. Dal jsem mu za to pár kaček na nové rifle. Slušná dohoda. No a do těch rámů jsem napasoval svých čtrnáct zastavení. A na lidi se mi zase občas dobře dívá.

Jaroslav Malík
fotograf, učitel, cyklista, kaktusář apod.

P.S. Pakliže se hodláte nechat rozmáznout na silnici, dejte vědět, udělám vám hezký portrét.